Už jsme od pátku s krátkou přestávnou v Ystatu na moři. Takže děláme to, proč jsme sem jeli. Postupně si uvědomuju, že to proč člocěk jede na plachetnici na moře (mořem nemyslím Jadran) je aby se pořádně vyspal. Jsme 3 důstojníci, takže máme každý 8 hodin denně na palubě, zbytek doby se spí. No a když na to přijde, tak během wachty, když se zrovna nepřehazují plachty, nebo se nesedí za kormidlem, tak se dá taky podřimovat. Občas je spánek přerušen nějakým jídlem, jinak nic. Ani se nic dělat nechce, mám s sebou dvě knížky, mp3 přerávač, počítač. Mohl bych se bavit s ostaníma, ale stejně všichni spí. A čím víc to houpá, tím víc se spí.
Dneska v noci ve službě jsme zjistili, že máme špatně přehozené lano od genuy, tak se kapitán pověsil na plachtu a my jsme přehazovali. Nechápu, jak to mohl udržet. Má hroznou sílu. Další příklad. Stahoval jsem kosatku na rumpále a už jsem s ní nemohl hnout, on přišel a jednou rukou jí utáhnul. Nevím jak to dělá.
Vůbec nám neodpovídá předpověď počasí. Fouká ze špatných stran, špatnou silou, ale suma sumárum stále špatně. Teď si užíváme hluku od motoru, už se nám krátí čas, tak neůžeme jen tak bezcílně křižovat.
Nad ránem se k nám do posádky přidal závodní holub. Dlouho seděl s námi v kokpitu na zádi a pak se přesunul na příď. Dal jsem mu tam trochu lisovaného chleba a jiný dobrák mu tam dal misku s vodou. Už vypadá míň unaveně. Když bych měl nápad jak, mohl bych ho poslat strejdovi.
No a poznámka na konec, už si umím zandat čocky do očí i na houpající se lodi, s minimem světla, ještě chvíli a zmáknu to bez zrcátka.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment