Balt 2009 Středa,Čtvrtek,Pátek

Za poslední tři dny se toho stalo opravdu hodně, tolik, že jsem nestačil psát prúběžně, a dostávám se k tomu až teď sedíce v autobusu Amsterdam-Berlin-Szczecin. Dostat se od Kielského kanálu až sem mi přineslo tolik zážitků, že leckdy ani za rok, se toho tolik nestane. Zkusím psát popořadě, abych na něco nezapoměl, ale stejně se bojím, že toho zůstane hodně nezaznamenáno a časem i zapomenuto.
Z Kieloňského kanálu jsme vyjeli poměrně pozdě odpoledne, protože jsme museli čekat na příliv na ústé Labe, kde kanál končí. Zašli jsme s kapitánem, Maciejem a Mipsem na pár piv, kde jsme probírali Michalovo zážitky, školy a tak. Dozvědel jsem se, že Michal učil na Vojenské univerzitě ve Warszawě navigaci, a že Maciejovo přítelkyně má hodnost kaprála u vojensých kartografů. V hospodě byla moc pěkná míšenka, které jsme nechali dohromady asi 10€ spropitné. Mips začíná blouzint, o několika němkách prohlásit, že se mu líbí. Chudák. Co s normálním člověkem udělají dva týdny na lodi mezi chlapama (plus 2 holky, parón)
Dostalo se nám školení v navigaci na wodach opływowych, tedy na vodach, kde je znatelny příliv a odliv. Naučili jsme se počítat různé proudy a změny hladin podle složitého cyklu. Není to složité, spíš o tom člověk musí vědět a dávat pozor.
Poté co jsme vyjeli z Labe na širé moře okolo hooodně velkých kontejnerových lodí mířících do Hamburku, naším cílem se stal Helgoland. Jak poznamenala Magda: "moc vtipná názva". Ještě chybí Helmutoland, no ne? Do Helgolandu jsme dorazili v 4:50 vím to moc dobře, protože moje hlídka měla končit ve 4:00 ale kapitán nechtěl zbytečně budit další. Halgoland je nějak nezávislým ostrovem Německa, za války tu bylo velké kotviště vojenské flotily, o čemž tu svědčí zbytky betonových mol a bunkrů, nyní je tam ptačí a tulení rezervace a bezcelní zóna. Kapitán už byl na Helgolandě letos po deváté !!! a má tam kamarády v jednom z obchůdků, kde jsme dostali zajímavé slevy. Všichni utráveli jak diví, no já nemít už tak těžký bágl a nepůjčit skorovšechny eura Mipsovi, tak se taky vydám. Moc se mi líbily značkové membránové trekové boty. Fakt pěnké. Za 106€. Už už jsem si je koupil, jenže jak pak s reklamací? No i když na ostrov bych se fakt chtěl vrátit. Udělal na mě dojem. Nejvyšší vrchol má asi 100m a kolem celého vede pěší stezka dlouhá ne víc než 5km. Na ostrově jsou i nějaké kešky, ale nezadařilo se. Odpoledne jsme koupili naftu za 0.88€ a vyjeli směr Amsterdam. Ještě jednou, fakt super místo!
Jak řekl několikrát kapitán, na palubě jsme měli nějakého Jonáše (ten z Bible), stále nám foukalo ze špatných směrů, málo nebo vůbec a tak to pokračovalo i zbylých 160nm z Helgolandu. Jen jednou, asi ve středu večer, nebo tak nějak se konečne rozfoukalo. Právě celou wachtu jsem stál za kormidlem a surfoval po vlných, do kterých jsme se úplně schovávali. Občas jsem se špičkou lodi zapíchnul tak hluboko do vlny, až voda zepředu zalévala i náš zadní kokpit. Krzysiek, ze který mi dělal pozorovatele, poznamenal, že jedu velmi mokře :-) Houpání, mělo své následky, přímo i pro mě. Poitrek, který měl vachtu s námi, ale celou dobu jen seděl, jak pytel brambor v předním kokpitu náhle vstal, vyběhnul na bok lodi a začal zvracet. Bohužel pro nás dva proti větru. Obličej jsem si umyl, ale bunda a kalhoty ještě smrdí. Pak zvracel ještě celou noc a ještě se k němu asi někdo přidal. To už ale v podpalubí, kde to pak tak smrdělo, že se tam opravdu, ale opravdu nedalo vejít. Paulína to říkala tak často, a tolikrát, že to fakt asi bylo wostrý. Nějak se jim podařilo zvenčí otevřít poklop a vyvětrat, čímž nás zachránili před otravou.
Čtvrtek byl už nezajímavý den. Chvíli foukalo, chvíli ne. Většinu dne jsem prospal, buť v posteli, nebo na hlídce. Už zas umím spát téměř v jakékoliv pozici a denní době. Volný čtvrtek byl přípravou na pátek.
Na večerní wachtě do 20:00 jsme jeli na plachtách, furt pryč, nic moc vítr nuda. Na páteční raní wachtě od 4:00 přestalo nejdříve foukat úplně, až jsme stáhli plachty a jeli na motor. Kolem 5:00 začalo foukat a to konečně alespoň zboku. Postupně jsme stavěli genuu, kliwera a pak i gtota na polovinu. Lady B konečně dostala šanci ukázat co v ní je. Při 4-5sk Beaforta jsme se dostai dokonce až na 10kn! Byly malé vlny a loď letěla po hladině jako divá. Nádhera, tohle je jachtaření! Někdy v 7 hodin přišla SMS z Wandrusa, že koupili jízdenky z Amstru s odjezdem v 16:30, dost šílenost, takhle na poslední chvíli, ale vypadalo to, že to zvládnem. Při změně strany se nám lehce natrhla kosatka.
Moje hlídka skončila v 8 ráno a šel jsem spát. Tak akorát. Hodně se rozpršelo. Vítr se ustálil tak na 5, takže jsme dál letěli. Už se stačiily udělat i nějaké vlny. Tak v 10, to už jsem nespal se ozvalo hlasité trhání a kosatka se nám doztrhla vedví. Krzysiek a Piotrek, na wachtě spíš jen seděli, tak jí Mips a kapitán začali stahovat, aby vlající neroztrhala i zbytek oplachtění. Oba je to několikrát zvedlo nad palubu, ale podařilo se jim jí přítáhnout. Pak jsem šel na řadu já a Maciejem a začali jsme jí odřezávat. Vlny už dobře 8 metrů. Vítr taky hodně. Voda lítala tak metr nad špičku lodi, kde jsme operovali s nožema a lanama. Adrenalin lítal i z uší. Sranda. :) V tom prásk. Prasklul nám napínač ráhna. Respekrivě jedno kolečko kladkostroje a prasklo lano. Staré. Ošoupané. To pošteloval asi kapitán, nevím, byl jsem se převléknout do suchého.
Klukům se podařilo totálně roztrhanou kosatku (zašitou za 1000PLN na Bornholmu) plus mínus navinout na rollera a jeli jsme dál na motor. Naše rychlost klesla na 4kn a už bylo jasné, že koupený autobus nestihnem. Piotr Salecki (majitel Wandrusa) z toho obvinil kapitána, a že to má pořešit na vlastní náklady. Masakr. Bylo vidět, že toho má Michal dost. Začali jsme řešit další možnosti dopravy, zvonit do kanceláře Wandrusa, jestli by to nešlo přeložit atp. Když už se začala situace uklidňovat, jestli je to možné na 10m vlnách a 7sk. B. motor, který nás převezl takovou dálku se zaškytal a utichl.
Ačkoliv měl být po generálce, byly některé, tedy vlastně všechny víčka, nálevky a filtry tak zatuhlé, že to někdo neotevírat aspoň pět let. Olej na to taky vypadal. Motor fungoval dobře bez zátěže, při vyšších otáčkách umřel. Michal si myslel, že je přehřátý, ale to asi nebyl. Nicméně jsme aspon vyčistili vodní filrt. Pak, že je v něm málo oleje. Tím jsme ho tedy spíš přelili, ale co. Já jsem tipoval ucpaný palivový filtr. No můj Fiat 126p se choval podobně. Ale ani jeden filtr paliva, se nám nepodařilo odšroubovat a vyčistit.
Začalo to vypadat kriticky. Bez pořádné plachty jsme jeli zoufale pomalu, proud nás unášel, takže ve výsledku jsme proti dnu měli sotva 2 uzly. Několikrát jsme volali do majitele lodi, který nám maximálně doporučil dolít olej do převodovky, který jsme nenašli a ještě nám do ní spadla orezlá měrka. Jediné co nám zbylo bylo zavolat do přístavu o asistenci. Nabídli nám záchranu z moře, ale Michal říkal, že nám bude stačit, jen nás vmanévrovat do přistavu. Ono obojí je docela drahé a administrativně náročné.
Složitým manévrováním jsme vjeli do ústí přístavu Mejhaven (později upravím), a tažná loď nikde. Volali jsme, kde je a ukázalo se, že Lady B už v přístavu loni byla, také s nefunkčním motorem a si tam něco nezaplatili. Té rádiové komunikaci už jsem nerozuměl. Po troše dohadování a vysvětlování. No a přeci jen bychom se rozmlátili na kamenech, což je uklízet přeci jen těžší. Přijela tažná loď a vtáhla nás k molu.
V přístavu už bylo dobře. Zašli jsme se osprchovat. Vytáhnul jsem sváteční, čisté oblečení a hopky šupky co nejdřív na autobus. Z přístavu Mejhavem, je to do centra Amsterdamu cca 30km a na autobusové nádraží taky ještě kus. Z přístavu se musí pů hodiny autobusem, potom přesednout na raketo-loď a pak na vlak. Protože Mips trpěl nedostatkem peněz, karta mu nefungovala a já už neměl, co mu půjčit vypadalo to, že nebude mít na jízdenku. Vyměnil na poslední chvíli posledních 50PLN za 10€ z Krziskiem. Tak mohl jet. Po troše zmatkování na hlavním vlakovém nádraží jsme se s Mipsem rozdělili, my s K. na bus, Mips na letiště.
Aby nebylo za pátek málo zážitků, na autobosovém nádraží se ukázalo, že nemám jízdenku. Sice jsem byl v seznamu cestujících, ale bez jízdenky. U Eurolines Polska, si ji totiž musíte vytisknout! Naštěsí za pultem seděla, už moje, v podstaté známá holčina z Polska, se kterou jsem se setkal před 3 měsíci, která si mě pamatovala a umožnila mi, abych si na jejím počítači jízdenku vytisknul. Pro K. už místo nebylo. Autobus je úplně narvaný, sedím vedle postarší němky Uršuly, která si nechce povídat.